Knadži | 漢字

...se připravuje

Kandži je znakový systém, který se vyvinul z čínských znaků. Používá se v kombinaci s hiraganou a katakanou k zápisu velké části podstatných jmen a kořenů přídavných jmen a sloves, k nimž se hiraganou připisují koncovky.

Běžná japonština (od roku 2010) používá 2136 znaků, které jsou součástí základního a středního vzdělání. Celkový počet znaků kandži je neznámý, odhaduje se okolo 50 000.

V písemné formě každého znaku je obsažen tzv. radikál (v současnosti je rozeznáváno celkem 214 a mají přiděleno pořadí jako znaky v abecedě, podle kterého je organizována většina znakových slovníků. Dalším hlediskem řazení je počet tahů znaku.

V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. Čtení znaku nelze zjistit z jeho písemné podoby, je třeba se jej naučit. Každý znak má formálně dvě čtení:

sinojaponské (on, 音), tzv. onjomi
japonské (kun, 訓), tzv. kunjomi

Sinojaponské čtení vychází z čínštiny (výslovnost je zapsaná katakanou), japonské čtení (výslovnost je zapsaná hiraganou) je oproti tomu čtení vycházející z původní japonštiny, tj. mluveného jazyka před příchodem čínských znaků. Některé znaky mají pouze jedno onjomi a jedno kunjomi, jiné jich mají více, u některých japonské či sinojaponské čtení chybí. Tyto zvláštnosti japonského způsobu čtení původně čínských znaků jsou dány především rozdíly mezi japonštinou a čínštinou a samotným průběhem procesu přebírání znaků kandži pro zápis japonštiny.

Furigana

Pro zápis výslovnosti se používá furigana. Zmenšenina japonské kany, kterou se zapisuje výslovnost (převážně) znaků kandži. V moderní japonštině je spíše využívaná pro neobvyklé kandži a k jejich vysvětlení. Také ji lze nalézt v dětských knihách či v učebních materiálech. Alternativními označeními furigany jsou yomigana a rubi. Furigana je častěji zapisovaná v hiraganě než katakaně. Ve vertikálně psaných textech (tategaki) se umisťuje vpravo vedle znaků kandži, v horizontálně psaných (jokogaki) je nad nimi.